rok 1869 : koněspřežná dráha
17. srpna 1869 byl v Brně zahájen provoz koněspřežné dráhy - první na území dnešního Česka. Provozovatelem byla společnost Brünner Tramway Gesellschaft für Personen und Frachtenverkehr. První trať vedla od Kiosku (dnešní Moravské nám.) do Kartouz (Semilasso). V roce 1870 zajišťovala provoz již na čtyřech tratích s osobní dopravou a na jedné nákladní vlečce u vlakového nádraží. Tratě s osobní doparvou byly tyto:
 
Kiosk (Moravské nám.) - Kartouzy (Semilasso)
Kiosk - Městský dvůr (Šilingrovo nám.)
Kiosk - Nádražní nám. (ul. Nádražní) - Pisárky
Nádražní nám. - Cejl - Zábrdovice
 
K dispozici byly tři vozovny, a to v Králově Poli, Pisárkách a Raduitově ulici (ul. Marešova). Provoz koňky byl však ztrátový a po postupném omezování je roku 1875 zcela zastaven. Opětovného zprovoznění se dočkala koněspřežná dráha 20. září 1877, kdy společnost Brněnská správa tramwajská obnovila v letním období osobní dopravu na trati Královo Pole - Pisárky. I tentokráte byla ztrátovost příčinou ukončení činnosti, stalo se tak v roce 1881.
 
rok 1884 : parní dráha
Po tříleté odmlce se do brněnských ulic vrátily tramvaje, tentokráte parní. Nejprve byl obnoven provoz na trati Královo Pole - Pisárky a později i na nové trati Ugartova (ul. Václavská) - Ústřední hřbitov. Společnost Brünner Dampf Tramway kromě osobní dopravy vybudovala a provozovala i rozsáhlou vlečkovou síť do průmyslových závodů, čímž předešla finančním problémům koněspřežných předchůdkyň. Roku 1886 vznikla nová společnost Brünner Local Eisenbahn Gesellschaft. Po elektrifikaci tramvajové sítě parní tramvaje dále sloužily, ovšem jen v nákladní dopravě. Do osobní zasáhly jen při výpadku el. proudu či jako posilové při větším objemu cestujícíh.
 
rok 1900 : elektrická dráha
Nejprve - 21. června 1900 - byl zahájen provoz na elektrifikovaných úsecích parní dráhy, postupně pak byly budovány další trati, a tak koncem roku 1903 bylo v provozu pět linek, tehdy značených brevnými terči:
 
bílá : Kartouzy - Pisárky
žlutá : Zábrdovice - Úřednická čtvrť (ul. Všetičkova)
červená : Jatky - Velké nám. (nám. Svobody) - Tivoli (Konečného nám.)
modrá : Komárov - Sadová (ul. Drobného)
zelená : Městský dvůr - Ústřední hřbitov
 
Provoz zajišťovala akciová společnost s účastí města Brna Gesellschaft der Brünner elektrischen Strassenbahnen. Vozovny byly dvě - rekonstruovaná v Pisárkách a nově vystavěná v Králově Poli. Další stavební počiny v tramvajové síti: 1906 - propojení ulice Pekařská s Velkým nám. přes ulice Dominikánská a Zámečnická, 1906 - prodloužení trati do Komárova, 1913 - propojení od Ústředního hřbitova na ul. Kobližnou a dále do Zábrdovic, 1914 - prodloužení trati na ul. Veveří k ulici Laudonova (ul. Tábor), 1915 - prodloužení trati v Zábrdovicích k Vojenské nemocnici. Roku 1913 se změnilo vedení jednotlivých linek a barevné zančení bylo nahrazeno číselným:
 
1 : Kartouzy - Pisárky
2 : Zábrdovice - Ústřední hřbitov
3 : Zábrdovice - ul. Laudonova
4 : Jatky - Úřednická čtvrť
5 : Komárov - Sadová
 
V nákladní dopravě byl elektrický provoz zahájen roku 1909 po dodání dvou el. lokomotiv. Meziválečné období bylo obdobím rozvoje tramavjové sítě. Tratě byly zdvojkolejňovány a postupně se prodlužovaly na periferii města a do nově připojených částí: 1924-31 - Maloměřice, 1926 - Řečkovice, 1926 - Táborská, 1928 - Juliánov, 1927 - Žabovřesky, 1928 - Židenice nádraží, 1933 - Židenice kasárna, 1929 - prodloužení v Úřednické čtvrti do dnešní smyčky, 1932 - Obřany, 1932 - Horní Heršpice. Roku 1938 bylo pak vedení již osmi linek následující:
 
1 : Řečkovice - Pisárky
2 : Horní Heršpice - Židenice, kasárna
3 : Obřany - Žabovřesky
4 : Juliánov - Úřednická čtvrť
5 : Komárov - Sadová
6 : Královo Pole - Pisárky
7 : Maloměřice - Husovice - žabovřesky
8 : Ústřední hřbitov - Židenice, Na návsi
 
V době 2. světové války byla dokončena výstavba smyček na konečných stanicích s výjimkou Židenic a Horních Heršpic, byla prodloužena trať do Černých Polí a nově položeny koleje v ulici Husova. Roku 1944 existovalo 14 tramvajových linek značených čísly 1 až 10 a písmeny A, B, C a L (vložené linky). Po válce pokračovala výstavba tratí započatá za první republiky: 1947 - Komín, 1948 - Bystrc, 1948 - Židenice, 1949 - Štefánikova čtvrť, 1951 - Horní Heršpice, závod EJF, 1952 - Královo Pole, nádraží. Smyčky byly již na všech konečných stanicích a až na několik krátkých úseků byly tratě dvoukolejné. V roce 1953 je počet tramvajových linek stále 10. Období 50. a 60. let nepřineslo žádné větší rozšíření tramvajové sítě, docházelo pouze k zefektivňování stávajícího stavu - zdvojkolejňování vytížených smyček, rekonstrukce tratí na rychlodrážní úseky (Bystrc, Stránská skála), výstavba nové vozovny v Kralově Poli. Ve vozech bylo zavedeno samoobslužné odbavení cestujících a nepřestupní tarif. V roce 1964 byl rozšířen počet tramvajových linek na 17 stálých a 3 linky veletržní. 31. března 1967 skončil nákladní tramvajový provoz. S výstavbou nových sídlišť v 70. a 80. letech se rozšiřovala i tramavjová síť. Nové traťové úseky: 1972 - Královo Pole, Střelnice, 1973 - Lesná, 1976 - Pisárky - Jundrov, 1977 - Modřice, 1982 - Bohunice, 1983 - Bystrc sídliště, 1986 - Líšeň, 1978 - spojka Vranovská - Jugoslávská. Traťové úseky však byly i rušeny, konkrétně v Židenicích byla trať v roce 1985 ukončena již na Staré osadě. Počet tramvajových linek se rozrostl k roku 1989 na 22 stálých a jednu veletržní. V 90. letech patří k nejvýznamnějším dopravním stavbám nová trať ulicí Renneskou, čímž se zkrátila cesta ze Starého Lískovce do centra a prodloužení trati v sídlišti Líšeň. Nejprve v roce 1998 do zastávky Jírova. Podzemní konečná stanice byla úvraťová - provizorium před plánovaným dokončením trati až na náměstí Karla IV. Další etapa prodloužení následovala roku 2005 do zastávky Mifkova. I tato konečná je řešena jako úvraťová. V polovině 90. let byl počet tramvajových linek zredukován na 13 - současná tramvajová síť viz webové stránky DPMB a.s. .